Vítáme Vás na stránkách Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče, která sdružuje hospice v ČR a přispívá k pozitivní proměně vztahu české společnosti ke smrti a umírání.

Miss exitus - román z hospicového prostředí od Aleše Palána


Příběh ze současnosti o různých způsobech smrti a o tom, jak jí vzdorovat. A proč. To vše v jednom jediném dni, o Vánocích. Ačkoliv se dostane ke slovu i kriminální zápletka, podstatou knihy je úvaha o smyslu nemoci, nezbytnosti soucitu a o tom, zda je něco, co ani smrt nemůže člověku vzít.

Miss exitus byla inspirována skutečným příběhem ze severních Čech, jeho okolnosti však autor výrazně pozměnil a zobecnil. Román zachovává klasickou jednotu místa a děje. Je vyprávěn v druhé osobě čísla jednotného. Příběh začíná ráno a končí večer. Je Štědrý den, ale brzo se ukáže, že 24. prosinec vlastně není. Mnoho věcí vypadá ostatně jinak, než jak se na první pohled zdá. I očekávaná smrt je taková. Dostaví se dřív ta přirozená, nebo násilná? A která přinese víc bolesti? A co bude znamenat pro vztah dosud živých?

Nositelkou děje je pracovnice domácího hospice Ema. Její klientkou je stará učitelka hudby paní Neomytková. Umírá. Pomoc by však potřeboval spíš její osamělý syn s nemocnou duší. V prostředí maloměsta, kde se všichni znají, se i v posledních hodinách lidského života probouzejí stará příkoří. Na scénu se vracejí nevyjasněné záležitosti z devadesátých let, z pokusu o společné podnikání obou rodin, ba okolnosti ještě starší, a stejně nevyslovené. O to více se ukážou být určující.

Do událostí zasahuje také mladá fotografka Zita. Její snímky s prací hospicového týmu souvisejí, ale jdou vlastně proti smyslu jeho péče. Dokáže ambiciózní studentka umění změnit svá východiska a začne pomáhat? Nebo aspoň neškodit? Postava Zity tematizuje odpovědnost umělce a jeho (ne)schopnost reflektovat skutečný život.

 

Aleš Palán (1965) je autorem či editorem čtyř desítek knih. Miss exitus je jeho čtvrtým románem. Předchozí román Ratajský les (Pistorius a Olšanská 2016) byl nominován na cenu Magnesia litera; za sborník Brnox  Palán ve stejném roce toto ocenění získal (spolu s Kateřinou Šedou). V minulosti byl na Magnesii literu nominován i Palánův knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát se jeho kniha stala vítězem ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha roku (Člověk musí hořeti, Kdo chodí tmami, Tokijské květy), dva tituly byly mezi finalisty soutěže Nejkrásnější česká kniha roku (Brnox, Jaderná puma a její výroba v amatérských podmínkách). Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině.

Autor několik let spolupracuje s Asociací hospicové paliativní péče, s organizací, která sdružuje většinu českých a moravských hospiců. V roce 2017 byl editorem sborníku Vinnetou se chce bratřit, který zachycuje paradoxní a nečekané příběhy, jak se odehrály v prachatickém hospici. Aleš Palán zná situaci v řadě dalších českých a moravských hospiců, jejich problémy s financováním, mnohokrát hovořil s personálem i s umírajícími. Ve svém románu zachycuje toto prostředí reálně a bez příkras. Stejně jako smrt samotnou.


Váš názor nás zajímá!

Napište nám Vaše připomínky, nápady i vlastní zkušenosti z oblasti hospicové péče.

Nepřehlédněte:


Zpravodaj Rovnováha - zpravodaj Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče.



Nadcházející akce: