Vítáme Vás na stránkách Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče, která sdružuje hospice v ČR a přispívá k pozitivní proměně vztahu české společnosti ke smrti a umírání.
Nacházíte se na: ... » Příkladně prožitý život

Příkladně prožitý život


Nelze se ubránit obdivu, co všechno Josef Koutecký, jenž skonal minulý pátek ve věku 88 let, dokázal. Nad vším ostatním pochopitelně ční stovky – a v důsledku nejspíše i tisíce – zachráněných dětských životů, které nezahubila žravá rakovina... Všechny nekrology (včetně toho na straně 3 dnešních Lidových novin) logicky vyzdvihují Kouteckého medicínský přínos, jeho úsilí v budování dětské onkologie v Československu, výzkum a výuku na Univerzitě Karlově anebo jeho výsostně humánní přístup.

Nemělo by ale zapadnout, že sám Koutecký musel být báječný chlapík. Od malička miloval zvířata (takže v Zoo Praha vypomohl v sedmdesátých letech i s operací gorilátka a navštěvoval tamní slony), za války byl členem nacisty zakázaných Setonových „woodcrafterů“, hrával na housle i klavír (a zkoušel muziku i sám skládat!), už před maturitou poslal článek do populárně-vědeckého časopisuVesmír a zbožňoval výtvarné umění. Mimochodem: působil též v radách různých nadací a institucí (Národní galerie, Národního divadla či Akademie výtvarných umění).

Byl i děkanem, hodně psal. Kromě pár set vědeckých studií to dokazuje sedm monografií, tři učebnice, dvoje skripta a také – s nabytými zkušenostmi lékaře i otce tří dětí – knížka pohádekVodníček Buližníček (2005). Býval moudrým vypravěčem, jak vědí studenti, rozhlasoví posluchači i televizní diváci. Jak nyní připomněl moderátor Daniel Stach, na mediální výsluní se nijak netlačil: „Dvě hodiny mě přesvědčoval, že není dost velká osobnost na to, aby mohl být hostem Hyde Park Civilizace. Vůbec se mě nesnažil přesvědčit, abych se vyhnul nějakým tématům. Vůbec. Jen byl tak skromný, že si myslel, že mezi nositele Nobelovy ceny nepatří. A já ho dvě hodiny přesvědčoval, že víc než patří. Protože změnil svět. A on ho změnil. Rozhodně změnil,“ uvedl Stach. Jak to Koutecký činil, líčí v pozoruhodném knižním interview Osm múz mého života (2016).

Už v roce 2015 se Josef Matyáš, někdejší vědecký redaktor LN, profesora Kouteckého otázal, jaké že jsou základní principy tak všestranně naplněného života. A uslyšel od něj toto:

„Prvním z nich je víra. Byl jsem křesťansky vychován a křesťanem jsem zůstal. Celý život mi to pomáhalo – i v nejsvízelnějších situacích. Druhým je trvalá touha po poznání v nejširším smyslu slova. Nejen v medicíně. Třetím, který je vlastně požehnáním, je vnímání krásy – té přirozené, stvořené i té, kterou nám talentovaní jedinci – umělci – zprostředkovávají vnímat to, co bychom bez jejich tvorby sami nepoznali. Z těch tří vzniká čtvrtý princip: vytváření vztahů. Nejen mezilidských, ale ke všemu, co nás obklopuje, v čem je nám určeno žít. Základem, nejtěžším, je poznat sám sebe, najít vnitřní harmonii. Jen ta předpokládá žít v harmonii s okolím. Nejvýznamnějším vztahem je láska. Bez vzájemné lásky s mojí ženou bych nikdy nedospěl k tomu, čeho jsem dosáhl. Byla mi nejdokonalejší oporou ve všem mém rozhodování a konání.“

Naslouchejme. Čest jeho památce!

MARTIN RYCHLÍK

redaktor LN


Váš názor nás zajímá!

Napište nám Vaše připomínky, nápady i vlastní zkušenosti z oblasti hospicové péče.

Nepřehlédněte:


Zpravodaj Rovnováha - zpravodaj Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče.



Nadcházející akce: